Historie plemene

Akita Inu  (japonsky: 秋田犬,  česky: akita-inu  nebo  akita-ken)  je psí plemeno, která  pochází z  Dálného východu,  přesněji z Japonska z ostrova Honšú. Toto plemeno je pojmenovano podle prefektury Akita, z níž pochází. Takže Akita Inu vlastně znamená pes z Akity.

Akita inu je poměrně velký pes s klidnou a vyrovnanou povahou. Akity jsou inteligentní a učenlivé, jejich výchova si však žádá zkušeného chovatele.

Historie plemene
Akity inu  patří k nejstarším psím plemenům.  Nacházely se  ostatky jejich  předků staré asi z doby  5000 let před naším letopočtem.  Tito psi putovali  s kočovníky  po celém  Japonsku.  Jejich hlavním  posláním  bylo lovení  velké  zvěře, např. medvědů,  jelenů či kanců, a ochrana rodiny a majetku. Psi byli dříve menší  než dnešní akity, protože v drsných klimatických  podmínkách s nedostatkem potravy by neměli šanci přežít.
Akita má ve své domovině výsostné postavení . Ze druhého století  př. n. l.   se nám dochovaly sošky,  znázorňující psa  se zatočeným ocasem a vztyčenýma ušima.   Sošky sloužily jako dary pro blízké. Akita inu je symbol štěstí, blaha a věrnosti,  proto bylo pro každého velkou poctou, když dostal sochu psa. Psi se chovali nejvíce ve vysokých kruzích, pro které byla vymyšlena hierarchie vodítek, aby bylo jasné, ze které vrstvy pes pochází. Akity byly a jsou vysoce ceněné, byly vydávány zákony na jejich ochranu i návody, které určovaly, jak se psem zacházet a mluvit. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy vyhlášeno za národní poklad a kulturní bohatství.
Velkou ránu plemeno zažilo koncem  19. a začátkem 20.  století.   V Japonsku se začaly rozšiřovat psí zápasy a  tato krvavá podívaná si žádala větší,  mohutnější a  krvežíznivější psy.  Proto bylo plemeno kříženo s mastify a tosami inu. Plemeno upadalo, ale zákazem psích zápasů se začalo znovu pomalu obnovovat. V roce 1927 byl založen klub chovatelů původního typu akit AKIHO (akita inu hozonkai), jenž sídlí v městě Ódate. Znovuzrození akit mělo pevný základ ve psech z japonské Ódate, kde se původní typ celkem slušně zachoval. Další ránu udeřila druhá světová válka. Mnoho dokumentů se ztratilo a plemeno bylo opět kříženo, protože byl vydán zákaz chovat  Akity, tentokrát hlavně s německými ovčáky.  Mnoho psů uhynulo, protože japonská vláda zakázala krmení psů, další se nekontrolovatelně křížili….  Američtí vojáci si po druhé světové válce odvezli hodně psů s sebou do USA,  kde založili svůj vlastní chov. Kroky Američanů a Japonců se rozcházely a nakonec bylo schváleno rozdělení plemene na dvě: akitu inu a americkou akitu.
Dnes je chov ustálen a akity jsou rozšířeny po celém světě. Centrum chovu je v Ódate, kde je téměř vše spjato s národním plemenem. Po celém Japonsku nalezneme upomínky na Akity. Společnost AKIHO dodnes sdružuje ty nejlepší představitele a stará se o jeho zdárný vývoj.